Tractus opticus a jeho terminace v corpus geniculatum laterale - ventrální pohled
Frontální řez v úrovni corpus geniculatum laterale
Mikroskopický řez přes corpus geniculatum laterale
Příčný mikroskopický řez mesencephalem - impregnace stříbrem
Mikroskopický řez zrakovou kůrou. Stria Gennari je pouhým okem viditelný proužek bílé hmoty uvnitř V1 rovnoběžný s jejím povrchem (masivní terminace genikulo-kortikální projekce do V1).
Sluchová dráha představuje 4 neuronální aferentní centripetální spoj s cílovým neuronem ve sluchové kůře temporálního laloku. Receptorem jsou vláskové buňky Cortiho orgánu uvnitř blanitého hlemýždě vnitřního ucha. U receptorů se větví dendrity bipolárních buněk ganglion cochleare (1.N). Axony bipolárních buněk vytvářejí sluchový nerv, který vede do kochleárních jader (2.N) v mozkovém kmeni. Z kochleárních jader jdou signály pomocí lemniscus lateralis do colliculus inferior (3.N) mesencephala. Po přepojení pokračují do corpus geniculatum mediale (4.N). Z něho vystupuje poslední úsek sluchové dráhy jako radiatio acustica (tractus geniculo-corticalis) do horní části lobus temporalis – gyri temporales transversi (primární sluchová kůra). Mezi základní neurony sluchové dráhy jsou vloženy další přepojovací (vmezeřené) neurony, které se seskupují do samostatných jader: nucleus olivaris, nucleus corporis trapezoidei a nucleus lemnisci lateralis.
Mikroskopický řez hlemýžděm - řez v ose modiolu, barveno hematoxylinem-eosinem. V každém závitu jsou tři prostory naplněné tekutinou - scala vestibuli, scala tympani a ductus cochlearis (scala media). Uvnitř ductus cochlearis se nachází Cortiho orgán se sluchovými mechanoreceptory – vláskovými buňkami. V lamina spiralis ossea je ganglion spirale cochleae - první neuron sluchové dráhy.
Mikroskopický řez Cortiho orgánem. Receptory jsou vláskové buňky vnitřní (3500 v jedné řadě) a zevní (1500 ve třech řadách), které při pohybu endolymfy a protažení tzv. tip links (spojek mezi jednotlivými vlásky) uvolňují glutamát. Na jejich bazi jsou dendrity 1.N sluchové dráhy a axony tzv. kontrolního systému sluchové dráhy (eferentní spoje z ncl. olivaris, které mohou pomocí acetylcholinu a jiných mediátorů zesílit nebo potlačit šíření vzruchu na 1. synapsi sluchové dráhy)
Pohled na fundus meati acustici interni. Axony sluchového nervu běží z ganglion cochleare do dolní přední části fundus meati acustici interni (tractus spiralis foraminosus), kde se přidávají k vláknům nervus vestibularis. Vpředu nad crista transversa, prochází nervus facialis (n. VII), vpředu pod crista transversa nervus cochlearis (tractus spiralis foraminosus) a v zadních částech meatus acusticus internus nervus vestibularis (area vestibularis superior et inferior). Nervus facialis je od n. vestibularis oddělen tzv. Billovou hranou (Bill´s bar).
Bipolární neurony ganglion cochleare v ose modiolu. Ganglion cochleare je uloženo v lamina spiralis ossea a obsahuje hlavně bipolární buňky (10% pseudounipolárních), které představují 1. N sluchové dráhy. Jejich dendrity se větví u basí vnitřních i zevních vláskových buněk společně s eferentními nervy kontrolních sluchových drah. Axony sluchového nervu běží z ganglion cochleare uvnitř modiolu (canales longitudinales modioli) do dolní přední části fundus meati acustici interni (tractus spiralis foraminosus), kde se přidávají k vláknům nervus vestibularis.
Mozkový kmen s odstupem n. vestibulocochlearis. Nervus vestibulocochlearis pokračuje z porus acusticus internus do trigonum pontocerebellare, kde vstupuje do mozkového kmene.
Pohled na dorsální plochu mozkového kmene. Area vestibularis je oblast v laterální části fossa rhomboidea, pod kterou jsou uložena vestibulární jádra (2. N vestibulární dráhy): ncl. vestibularis medialis (Schwalbeho), ncl. vestibularis lateralis (Deitersovo), ncl. vestibularis superior (Bechtěrevovo), et ncl. vestibularis inferior (Rollerovo). Z ncl. lateralis začíná vestibulo-spinální dráha pro aktivaci extensorů, zapojením se podobá mozečkovým jádrům. Ncl. medialis a superior jsou součástí vestibulární dráhy vedoucí do kůry do „horních 3 jader (M, L+S) přichází informace z cristae ampulares a jde přímo k jádrům okohybných nervů (tr. vestibulo-nuclearis) (zkříženě i nezkříženě)do“dolních tří jader (M, L +I) přichází informace z macula scculi + utriculi a jde přes PPRF (tr. vestibulo-reticularis) k jádrům okohybných nervů (jen nezkříženě).
Mikroskopický průřez prodlouženou míchou v oblasti nuclei cochleares. Axony 2.N v ncl. cochlearis dorsalis běží bez přepojení pomocí lemniscus lateralis k druhostrannému colliculus inferior, a to buď dorsálně od corpus restiforme nebo ventrálně po spodinou IV. komory jako striae acusticae internae. Axony 2.N v ncl. cochlearis ventralis běží hlouběji do corpus trapezoideum, většinou se přepojují ve vmezeřených jádrech a nakonec stoupají jako lemniscus lateralis do druhostranného colliculus inferior.
Mikroskopický řez v oblasti mesencephalem v úrovni colliculus inferior, barvení dle Nissla
Pohled z boku na hemisferu s vyznačením sluchových oblastí. Primární korová sluchová oblast area 41 (6), sekundární a asociační korové sluchové oblasti area 42 a 22 (7).
Pohled na bok mozkového kmene a corpora geniculata. Z colliculus inferior pokračují axony 3. N sluchové dráhy v brachium colliculi inferioris do corpus geniculatum mediale pod pulvinar thalami.
Schéma zapojení neuronů vestibulární dráhy. Vestibulární dráha je tříneuronová aferentní, centripetální dráha mířící do dolní části parietálního laloku. Receptory jsou vláskové buňky blanitého labyrintu – v macula sacculi, macula utriculi a cristae ampulares.
Receptory úhlového zrychlení - vláskové buňky - tvoří cristae ampulares v rozšířených částech polokruhovitých kanálků.
Nahromadění smyslových buněk ve vestibulu v macula sacculi et utriculi vestibula představují receptory lineárního zrychlení.
Vypreparované polokruhovité kanálky v os temporale
Pohled na dorsální plochu mozkového kmene. Area vestibularis je oblast v laterální části fossa rhomboidea, pod kterou jsou uložena vestibulární jádra (2. N vestibulární dráhy): ncl. vestibularis medialis (Schwalbeho), ncl. vestibularis lateralis (Deitersovo), ncl. vestibularis superior (Bechtěrevovo), et ncl. vestibularis inferior (Rollerovo). Z ncl. lateralis začíná vestibulo-spinální dráha pro aktivaci extensorů, zapojením se podobá mozečkovým jádrům. Ncl. medialis a superior jsou součástí vestibulární dráhy vedoucí do kůry do „horních 3 jader (M, L+S) přichází informace z cristae ampulares a jde přímo k jádrům okohybných nervů (tr. vestibulo-nuclearis) (zkříženě i nezkříženě)do“dolních tří jader (M, L +I) přichází informace z macula scculi + utriculi a jde přes PPRF (tr. vestibulo-reticularis) k jádrům okohybných nervů (jen nezkříženě).
Mozkový kmen s odstupem n. vestibulocochlearis. Nervus vestibulocochlearis pokračuje z porus acusticus internus do trigonum pontocerebellare, kde vstupuje do mozkového kmene.
Mikroskopický průřez prodlouženou míchou v oblasti nuclei cochleares. Axony 2.N v ncl. cochlearis dorsalis běží bez přepojení pomocí lemniscus lateralis k druhostrannému colliculus inferior, a to buď dorsálně od corpus restiforme nebo ventrálně po spodinou IV. komory jako striae acusticae internae. Axony 2.N v ncl. cochlearis ventralis běží hlouběji do corpus trapezoideum, většinou se přepojují ve vmezeřených jádrech a nakonec stoupají jako lemniscus lateralis do druhostranného colliculus inferior.
Pohled na mozeček zpředu. Do vývojově nejstarší části mozečku(nodulus, flocculus a uvula) přicházejí vlákna vestibulárního nervu (tr. vestibulo-cerebellaris directus) a axony ze všech vestibulárních jader (tractus vestibulo-cerebellaris indirectus). Mozeček naopak vysílá spoje přes nucleus fastigii prostřednictvím fasciculus uncinatus do vestibulárních jader. Přímo z nejstarší mozečkové kůry běží do vestibulárních jader tr. flocculo-vestibularis a nodulo-vestibularis.
Mikroskopický řez thalamem, frontální řez, Nisslovo barvení. 3. neuron vestibulární dráhy se nachází ve ventrálních jádrech thalamu.
Videodemonstrace vestibulární dráhy - kompletní přehled
Chemická, dvouneuronová, aferentní centripetální dráha končící v paleokortexu.
Axony 1. N čichové dráhy – fila olfactoria procházejí přes lamina cribrosa ossis ethmoidalis do přední jámy lebeční. Tam vstupují do bulbus olfactorius.
Schéma chuťové dráhy. Chuťová dráha je chemická tříneuronová aferentní centripetální dráha s cílovým neuronem v inzule, frontálním operculu a operkulární části parietální kůry v dolní části gyrus postcentralis.
Mikroskopický snímek chuťového pohárku Povrch jazyka s třemi chuťovými pohárky (caliculi gustatorii) – chuťové chemoreceptory. Kolem jejich buněk se větví dendrity prvního neuronu chuťové dráhy. Receptor (chemoreceptor) představují buňky chuťového pohárku – celkem asi 40-100 buněk. Rozlišují se 4 typy – I typ – fce glie, II typ – receptory spřažené s G-proteinem – sladké, hořké, slané, umami, III typ - receptory bez G proteinu tzv.presynaptické buňky – kyselé, IV typ – basální buňky – progenitory. Na apikálním konci buněk jsou mikrovilli – míří k chuťovému póru, který obsahuje na proteiny bohatou tekutinu. Buňky pohárku žijí 2 týdny a obnovují se z basálních buněk. Po podráždění se tvoří ATP, která pronikne mezi buňkami přes tight junctions, přes které se aktivují buňky III. typu. Ty vylučují na synapsi serotonin a noradrenalin. U base pohárků se větví dendrity 1. neuronů, každý k několika pohárkům. Každý pohárek má více dendritů.
Dorsální plocha jazyka. Pohárky jsou na houbovitých (1-2), hrazených (8-12) a listovitých papilách (5). Do hrazených a listovitých papil ústí Ebnerovy serózní žlázky, jejichž sekrece je řízena z kmene a ovlivněna chuťovými stimuly.
Mikroskopický řez prodlouženou míchou s tractus solitarius, Nisslovo barvení