Schéma chuťové dráhy. Chuťová dráha je chemická tříneuronová aferentní centripetální dráha s cílovým neuronem v inzule, frontálním operculu a operkulární části parietální kůry v dolní části gyrus postcentralis.
Mikroskopický snímek chuťového pohárku Povrch jazyka s třemi chuťovými pohárky (caliculi gustatorii) – chuťové chemoreceptory. Kolem jejich buněk se větví dendrity prvního neuronu chuťové dráhy. Receptor (chemoreceptor) představují buňky chuťového pohárku – celkem asi 40-100 buněk. Rozlišují se 4 typy – I typ – fce glie, II typ – receptory spřažené s G-proteinem – sladké, hořké, slané, umami, III typ - receptory bez G proteinu tzv.presynaptické buňky – kyselé, IV typ – basální buňky – progenitory. Na apikálním konci buněk jsou mikrovilli – míří k chuťovému póru, který obsahuje na proteiny bohatou tekutinu. Buňky pohárku žijí 2 týdny a obnovují se z basálních buněk. Po podráždění se tvoří ATP, která pronikne mezi buňkami přes tight junctions, přes které se aktivují buňky III. typu. Ty vylučují na synapsi serotonin a noradrenalin. U base pohárků se větví dendrity 1. neuronů, každý k několika pohárkům. Každý pohárek má více dendritů.
Dorsální plocha jazyka. Pohárky jsou na houbovitých (1-2), hrazených (8-12) a listovitých papilách (5). Do hrazených a listovitých papil ústí Ebnerovy serózní žlázky, jejichž sekrece je řízena z kmene a ovlivněna chuťovými stimuly.
Mikroskopický řez prodlouženou míchou s tractus solitarius, Nisslovo barvení